Uprchlíci jsou testem, jak vážně to myslíme s Evropou a demokracií

Svět se mění mnohem rychleji než kdykoliv dříve. I když se to nezdá, demokracie není normou, není ani právem a stojí plno sil ji udržet. Uprchlíci jsou jen jedním z testů Evropy a demokracie. Po nich přijdou další podobné testy.

Je mnoho věcí, které si už neuvědomujeme. Jsme 70 let od války a hodně let od doby, kdy se ještě řinčelo zbraněmi a na našem území pobývala cizí vojska ve jménu budování míru. Poměrně nedávno jsme se rozhodli pro demokracii a dnes musíme nést její náklady v globálním měřítku. Jiná cesta bohužel není. Je to jediný způsob, jak západní demokracii prosadit. Uprchlíci v tomto dramatu hrají aktuálně jednu z hlavních rolí. Jsou testem, jestli to s demokracií myslíme vážně. 

Bylo kdysi v Evropě pravidlem, že tu a tam se přihnala cizí vojska a obsadila část kontinentu. Aby se dalo za této situace vůbec něco budovat, uzavíraly se jednotlivé progresivní části území do sebe, se svým jazykem, svými bohy, svými tradicemi.

Ve dvacátém století jsme přišli znovu s myšlenkou na společnou Evropu. Co to ale znamená? Tehdy jsme si zřejmě mysleli, že prostě jen budeme více komunikovat, zrušíme mezi sebou hranice, uděláme nějaký společný právní základ a přihlásíme se ke společným hodnotám a k demokracii na nich postavené. Jenže, není to tak jednoduché.

Zaprvé, nejsme jednotní – máme pořád rozdílné jazyky a dokonce i ty bohy. Ekonomicky jsme na tom také různě.

Zadruhé, nevisíme ve vzduchoprázdnu. Kolem je také vzduch a ten dýchají další lidé. Musíme umět komunikovat a vnímat ostatní svět.

Zatřetí, spolu s USA jsme dneska progresivní šiřitel demokracie a to nás staví i do pozice ochranitele pokroku a západní civilizace. Pokud se tedy někde střílí lidé mezi sebou, je naší povinností se k tomu vyjádřit a zaujmout postoj z hlediska humanity a demokracie. 

Začtvrté, víme, že čistota rasy a další podobné teorie prostě neplatí. Pokud chceme propojovat technologiemi a myšlenkami svět, pak ho musíme propojit i rasově, prostě promíchat. Respektive, nemusíme, to se prostě stane samo jako důsledek ostatního.  

Arabské jaro ukázalo, jak vypadá dnešní islámský svět. Je nestabilní, není jednotný. Dokonce ani nábožensky. Jsou to spíše kmeny než státy. To v minulosti generovalo různé diktátory, jejichž způsoby získání a udržení moci byly velmi nevybíravé. Paradoxně to postavilo Evropu s USA do situace, kdy podporovaly radši tyto diktátory, než by nechaly islámská území spadnout to chaosu. Jednou to ale prasknout muselo a to se jednoduše stalo.

Podle mého názoru tedy je třeba být na uprchlíky připraveni a umět je přijímat. Nejsou nevzdělaní, nejsou nepoužitelní. Musíme ale nastavit dobrý systém, který bude pro tyto imigranty platit – musí si uvědomit, že jsou v cizí zemi, která má svoje pravidla a tato pravidla bezezbytku dodržovat. Žádné burky, žádné přestávky v práci na modlení, prostě v této zemi nic takového nebudeme akceptovat.

Současně, nebudeme přijímat kohokoliv. Migrují zjevně i lidé, kteří nejsou ve válečné situaci. Přijímat tyto lidi momentálně prostě nemůžeme, pokud nedokážeme efektivně přijímat ani ty, kteří jsou skutečně v ohrožení života ve své zemi.  

Jak jsme na mnoho věcí zapomněli, tak jsme zapomněli i na to, že i u nás byly války. A když byly, mohou být zase. Pak budeme možná chtít po ostatních, aby nás akceptovali jako uprchlíky. A to nemusí být válka – může to být i přírodní katastrofa velkého rozsahu, nebo stačí, aby unikly třeba biologické zbraně z výzkumáku. Pak budeme žádat o možnost relokace do jiné, nejlépe stabilní, země my sami.

V dnešní době, se vše mění velmi rychle. Jednou jste boháčem, druhý den chuďasem. Jednou jste zdravý, zítra nemocný. Jednou jste odpůrce uprchlíků ze Sýrie, jindy sám uprchlíkem. Tak to bylo, je a bude. Jen to bude mnohem rychlejší a rychlejší. Tak s tím asi musíme počítat. Jedině tak demokracii prosadíme, že ji budeme prosazovat na denní bázi při všech jednáních kdekoliv a kdykoliv, při řešení konfliktů a katastrof.

PS: o tomhle tématu jsem vůbec nechtěl psát, ale plno „chytráků“ už svůj názor řeklo, tak nechci, aby se jejich zavádějící názory staly normou. A kromě toho, o čem už bychom se měli bavit, než o těchto aktuálních věcech? Článek o slevách v Kauflandu můžu napsat kdykoliv jindy :)